17. 11. 1989

dozněly salvy slávy
je ticho básníku
tam dole u Vltavy
kruší se z pomníku

kámen se na prach drolí
v tom rytmu odvěkém
čas o slepecké holi
mlátí mě pendrekem

Václav svým tupým kopím
oblohu probodá
dláždění města kropí
krev jeho národa

u kavárenských stolků
si v mezích zákona

huláká kdekdo polku
svatba se nekoná
zpod domů plných světel
valí se divný puch

ve sklepě klimbá Léthé
a zavírá se kruh
uličkou vlastní hanby
prochází každý sám

dozněly dávné jamby
je konec fanfárám
dozněly salvy slávy
kanóny rezaví

pomalu kráčí davy
k pramenům Vltavy