Krkonoše

na začátku cesty
potkal Ríša svoje štěstí

na začátku cesty
jsem poznal svoje štěstí
od Jarka dostal pěstí

v tomhle okamžiku
jedu do Parníku
dělat politiku
s Ríšou

já mluvil o Slaníku
a o řezníku

Praha je jenom hostel
Praha je jenom hostel
Praha je jenom hostel
tam mám svou postel
a koho v ní

pověz teď skrze písně
celou tu pravdu
kterou nám furt nechceš říct

nejčastěji
tam mám své štěstí
kvůli kterého mi vyhrožuješ pěstí
mám tam převážně svoje
děti
které dneska měly Mikuláše a Čerta
a volaly
táto táto táto
byli jsme hodní
táto táto
dostali jsme jenom
táto táto
dva uhlíky
u u u u uhlíky
táto táto táto táto
byly jsme hodní
a dělaly jsme na čerta
budliky

marně se lidi ptají
proč ti tam co sedí
jsou nejlepší v tomto kraji

marně se lidi ptají
o čem zpívají

proto proto proto
na vlastní oči to vidíte
na vlastní oči to vidíte
marně se divíte

a tam se ty děti smějí
komu
že už půjdou domů
a budou vyprávět
včera jsme byli na Krajčovi
a Nohavicovi
mluvili sprostě
a hrozně
a ten dědek taky
dědku dědku dědku
dědku dědku dědku
co říkáš naši Ostravě

co jiného zbývá Pražákům
než se vymezovat vůči Ostravě
neboť to co máme my tady
oni tam vážně nemají

ani v pití
ani v potravě
ani v babách
ani v Holešovicích

takový dědek tady sedí
a poslouchá co se tu děje
a neví

dědek tu sedí a neví
dědek tu sedí a neví
dědek tu sedí a neví
o čem ti dva zpívají

upřímě řečeno já taky ne
upřímě řečeno já taky ne
můj táta vždycky říkal
míň je víc
Jarine Jarine
míň je víc
Jarine Jarine
míň je víc
a pak už nic