Pane prezidente
pane prezidente
ústavní činiteli
píšu Vám dopis že moje děti na mě
zapomněly
jde o syna Karla
a mladší dceru Evu
rok už nenapsali rok už nepřijeli
na návštěvu
vy to pochopíte
vy přece všechno víte
vy se poradíte
vy to vyřešíte
vy mě zachráníte
pane prezidente
já chci jen kousek štěstí
pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí
pane prezidente
a ještě stěžuju si
že mi podražili pivo jogurty párky i trolejbusy
i poštovní známky
i bločky na poznámky
i telecí plecko Řecko i Německo
no prostě všecko
vy to pochopíte
vy přece všechno víte
vy se poradíte
vy to vyřešíte
vy mě zachráníte
pane prezidente
já chci jen kousek štěstí
pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí
pane prezidente
mé České republiky
oni mě propustili
na hodinu
z mý fabriky
celých třicet roků
všecko bylo v cajku
teď přišli noví mladí
a ti tu řádí
jak na Klondiku
vy to pochopíte
vy se mnou soucítíte
vy se poradíte
vy to vyřešíte
vy mě zachráníte
pane prezidente
já chci jen kousek štěstí
pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí
pane prezidente
moje Anežka kdyby žila
ta by mě za ten dopis co tu teď píšu patrně přizabila
řekla by Jaromíre
chováš se jak malé děcko
víš co on má starostí s celú tu Evropu
s vesmírem a vůbec všecko
ale vy mě pochopíte
vy přece všechno víte
vy se poradíte
vy to vyřešíte
vy mě zachráníte
pane prezidente
já chci jen kousek štěstí
pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí
pane prezidente