Sarajevo

samuraj na břehu Tichého oceánu
myje si ve vlnách svou žlutou tvář
kolem něj sedmnáct orangutanů
samuraj je hlavní orangutář
v ruce má hůl
dlouhou metr a půl
to aby žádný orangutan neblbnul
tan tan tan orangutan
tan tan tan na propan-butan
tan tan tan orangutan
tan tan tan na propan-butan
když slunce vyleze nad Fudžijamu
samuraj splete si svoje vlasy
vybere jednoho z orangutanů
a pak s ním na louce zápasí
v stínu tújí
přes haličské pláně
vane vítr zlý
to málo co jsme měli
nám vody sebraly

jako tažní ptáci
jako rorýsi
letíme nad zemí
dva modré dopisy

ještě hoří oheň
a praská dřevo
ale už je čas jít spát
tamhle za kopcem je Sarajevo
tam budeme se zítra ráno brát

farář v kostele
nás sváže navěky 

věnec tamaryšku
pak hodí do řeky

voda popluje
zpátky do moře
my dva tady dole
a nebe nahoře

ještě hoří oheň
a praská dřevo
ale už je čas jít spát
tamhle za kopcem je Sarajevo
tam budeme se zítra ráno brát

já postavím ti dům
z bílého kamení
dubovými prkny
on bude roubený

aby každý věděl
že jsem tě měl rád
postavím ho pevný
navěky bude stát

ještě hoří oheň
a praská dřevo
ale už je čas jít spát
tamhle za kopcem je Sarajevo
tam budeme se zítra lásko brát

mh mh mh mh mh mh mh mh mh mh
mh mh mh mh mh mh mh
mh mh mh mh mh mh mh mh mh mh