Krajina po bitvě

míříme na sebe míříme já a ty
ticho je kolem jen pes štěká za vraty
na louce leží mrtví motýli
padá déšť do esšálků
jsme jediní dva kteří přežili
tuhle tu dlouhou válku

míříme na sebe míříme já a ty
v uších nám ještě zní vybuchlé granáty
a smrtka s kosou dělá resumé
prochází se v bílé róbě
no a my dva teď tady ležíme
v zákopech proti sobě

míříme na sebe míříme já a ty
oba jsme utekli hrobníkům z lopaty
ve stovkách velikánských útoků
štěstí nám oběma přálo
a teď nás dělí jenom sto kroků
a je to moc i málo

nevíme o sobě nevíme vůbec nic
vzduch krví prosycen dýcháme z plných plic
můj mundúr sedumnáct má knoflíků
osumnáctý je utržený
vidět to hejtman dělá rotyku
hejtman už ale není

myslíme na sebe myslíme já a ty
co včera platilo dneska už neplatí
však hrůza ještě visí nad krajem 

těžké je mít se rádi
když jsme si postříleli navzájem
své nejlepší kamarády

a tak míříme na sebe míříme já a ty
jak nás to učili polní feldkuráti
pach smrtí pod kůži je zarytý
končí se dějství prvé
ještě nám tady zbývá k prolití
dvakrát šest litrů krve

míříme na sebe míříme já a ty
ospalí hladoví zmrzlí a vousatí
nebe se šeří už se blíží noc
oči jsou těžké jako kámen
ach koho žádat o radu a o pomoc
když oba usínáme

míříme na sebe míříme já a ty
padají hvězdy obzor je hvězdnatý
pod jedním nebem oba ležíme
hřejivá je náruč matky Země
a jak tak spíme oba ve snu kráčíme
já k tobě a ty ke mně
a jak tak spíme oba ve snu kráčíme
já k tobě a ty ke mně
já k tobě a ty ke mně
já k tobě a ty ke mně