Nic moc

napsal jsem si píseň
je to píseň tato
melodie nic moc
ani slova žádné zlato

napsal jsem ji jen tak
z radosti a štěstí
že už zase mohu
nikdo nehrozí mi pěstí

píšu co chci
co se mi chce
co mé srdce žádá
a pan kritik
hudební znalec
z toho strádá

já ho chápu
já mu rozumím
já jinak písně skládat neumím
možná že umím
ale nechci
možná jsem propadl v poslední lekci
propadl pozlátku peněz a slávy
jenže co s tím když mě to tak baví

milý pane
promiňte že hraju
já se kaju
promiňte všichni
domácí i cizí
já už mizím
zvolna mizím

napsal jsem si píseň
sloku refrén sloku
tak nějak to dělám
už třicet pět roků

celé dlouhé roky
v levné masce barda
hraju si a zpívám
a bavím se jak malý Jarda

hraju co chci
co se mi chce
co mé srdce žádá
a pan kritik
hudební znalec
z toho strádá

pro něj jsem šejdíř
pro něj jsem kujón
pro něj jsem prošlý slepičí bujón
pro něj jsem bluma spadlá z višně
děvkař a frajer tvářící se pyšně
zhouba národa špatný vzor
krycí jméno Nevermore

promiňte všichni
že ještě hraju
já se kaju
promiňte všichni
domácí i cizí
já už mizím
pomalu mizím