Setkání s Puškinem

co bylo je pryč
jednou provždy
a stesky jsou k ničemu
každá epocha
má vlastní kulisy
herce i kus
a líto mi je
že už nikdy se nesetkám s Puškinem
nezajdu si s ním
na čaj do bistra U sedmi hus
a líto mi je
že už nikdy se nesetkám s Puškinem
nezajdu si s ním
na čaj do bistra U sedmi hus

dnes už nechodíme
jak zastara
bosáci naboso
řvou motory aut
my z oken sčítáme galaxie
a líto mi je
že už po Moskvě nejezdí drožkáři
a nebudou víc
nebudou a to líto mi je
a líto mi je
že už po Moskvě nejezdí drožkáři
a nebudou víc
nebudou a to líto mi je

před tebou se skláním
má bezbřehá epocho poznání
a vzdávám ti hold
lidský rozume nad rozumem
a líto mi je
že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme 

a na kolenou
bijem hlavami o tvrdou zem
a líto mi je
že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme
a na kolenou
bijem hlavami o tvrdou zem

podél našich cest
dlouhé aleje
vítězných praporů
náš boj za to stál
my máme vše za co
šli jsme se bít
a líto mi je
že se stavějí pomníky z mramoru
a vyšší než my
vyšší než veškerá vítězství
a líto mi je
že se stavějí pomníky z mramoru
a vyšší než my
vyšší než veškerá vítězství

co bylo je pryč
vyjdu ven na špacír koukám
noc je tu
vtom z ničeho nic
vedle arbatských vrat u vody
stojí drožkář a kůň
a pan Puškin jde po prázdném prospektu
já krk za to dám
zítra že se něco přihodí
stojí drožkář a kůň
a pan Puškin jde po prázdném prospektu
já krk za to dám
zítra že se něco přihodí