Den nenávidí noc

den nenávidí noc
noc nenávidí den
volal jsi o pomoc
a bylo ticho jen

s hlavou do mraků
s nohama do pekla
ve chvíli zázraků
tvá číše přetekla

hostinský nepřišel
nalít ti nechtěli
a zlaté cypřiše
na prášek semleli

den nenávidí noc
noc nenávidí den
copak jsi chtěl tak moc
že jsi byl odvržen

v koši u špalku
je konec bolestem
zalepte obálku
na poštu odneste

je to tak banální
jak na zdi paroží
když tě pak na valník
pod plachtu naloží

den nenávidí noc
noc nenávidí den
však básník má tu moc
že bude zachráněn

za každou vteřinu
do veršů zakletou
dostane květinu
až v máji vykvetou

a z hlubin jezera
vyroste mohyla
taková nádhera
nikdy tu nebyla