Metud

Metud byl v naší vsi obecní listonoš
za první světové dobýval Carycin
vousy měl delší než samotný Krakonoš
vlály mu ve větru když kráčel vesnicí

my kluci zírali byl jako apoštol
střelný prach kanónů a vůně machorky
když odnes dopisy sedl si před poštou
a pak nám vyprávěl válečné historky

slyšíš mě smutný můj pošťáku Metude
jak my jsme věřili že slávy dobudem
Metude Metude Metude
tys věděl jak bylo tys věděl co bude

bylo to úžasné jak hlavy padaly
bodáky leskly se v záblescích výbuchů
bílí a rudí se před námi míhali
přímo jsme cítili pach krve ve vzduchu

bylo to úžasné co vše je před náma
silnější vyhrává a slabší v koutě brečí
u vrat do stodoly já jsem byl ataman
a Jura s Matějem stodolu brali ztečí

slyšíš mě smutný můj pošťáku Metude
tys věděl co bylo tys věděl co bude
Metude Metude Metude
jak my jsme věřili co všechno dobudem mh

Metud byl pro nás kluky největší hrdina
a my jsme toužili řvát hurá se zbraní

a on jen usmál se ruce dal do klína
a smutně díval se přes náves do strání

drobátko kulhal když mraky se sbíhaly
to my už věděli že ruská střepina
a tak jsme potajmu taky tak kulhali
a kleli ostošest jak Metud hrdina

slyšíš mě smutný můj pošťáku Metude
jak my jsme věřili co všechno dobudem
Metude Metude Metude
tys věděl co bylo tys věděl co bude

život šel pomalu pomalu ale šel
a pak se rozneslo že lidi viděli
jak šedý náklaďák někam ho odvážel
a černí havrani na střechách seděli

pak nový listonoš celé dny hořce pil
a válka smíchala osudy s osudem
zahynul Matěj i Jura jen já jsem zbyl
slyšíš mě smutný můj pošťáku Metude

slyšíš mě smutný můj pošťáku Metude
jak my jsme věřili co všechno dobudem
Metude Metude Metude
tys věděl co bylo tys věděl co bude

Metude Metude Metude
mh mh
mh mh
mh mh