Loučení s Polskem

jsme břehy jedné řeky
jsme kola jedné káry
nás spojí stejný osud
ať v dobrém nebo zlém

když na krakovské věži
zatroubí trubač starý
zas chystám svoji šavli
a jsem plný naděje

jdem v ošuntělých šatech
a sandály nás tlačí
a slzy našich sester
jak Jaroslavnin pláč

zahrajte harmoniky
ať lépe se nám kráčí
jdem za svobodu bít se
a je nám sedmnáct

co svoboda že nespat
že porozbíjet vázy
že vysmát se všem koňům
a jezdit rychlíkem

na to jsme příliš vážní
nám ironie schází
my za svobodu jinou
teď krok za krokem jdem

a koho vzít si sebou
to kdyby člověk věděl
kdo bude náš vůdce
kdo prádlo bude prát

a kam se vrhnout nejdřív
a kdo si bude hledět
jen aby ten svůj vozík
dotáhl beze ztrát

je mrtev starý trubač
však dál zní jeho tóny
velká je jeho láska
to věčné SOS

jsme školáci jsme děti
za chvíli bude zvonit
a z otevřených oken
v rádiu hrají džez