Já neumím

já neumím psát velkou poezii
daktylský hexametr není můj svět
mám jeden starý svetr v kterém žiji
už moc let

pan Havlíček než umřel na souchotě
učil mne velkou českou abecedu
a tak se poflakuju po životě
jak dovedu

světem se poflakuju
tužkou ho obkresluju
boty si nepucuju
a hřeben nemiluju
sám sebe povoluju
sám sebe zakazuju
ničeho nelituju
ju ju ju ju ju ju ju ju ju

jsem voják který nemá ani frčku
vojín co běží vždycky v první řadě
chrání mne jenom úzký kmínek smrčku
v kanonádě

s četaři absolventy hraju pokra
ale když přijde na lámání chleba
je jejich obuv suchá moje mokrá
jak je třeba

světem se poflakuju
tužkou ho obkresluju

boty si nepucuju
a hřeben nemiluju
sám sebe povoluju
sám sebe zakazuju
ničeho nelituju
ju ju ju ju ju ju

já neumím psát velkou poezii
mh
daktylský hexametr není můj svět
mám jeden starý svetr v kterém žiji
už moc let

pan Havlíček než umřel na souchotě jé
učil mne velkou českou abecedu
a tak se poflakuju po životě
jak dovedu
jak dovedu

světem se poflakuju
tužkou ho obkresluju
boty si nepucuju
a hřeben nemiluju
sám sebe zakazuju
povoluju
nelituju
ju ju ju ju ju ju ju ju ju ju ju ju ju ju ju ju ju