Obluda

byla země kde se všem krušně žilo
bez morových ran a vzpour beze chmur
tam se jednou zjevení usadilo
polobůvol polobýk polotur

král hned vydal k junákům provolání
zničíme to ohavný stvoření
toho kdo ho zastřelí bez váhání
se svou dcerou královskou ožením

kolik měl těch junáků to je sporný
jenom jeden však měl odvahy dost
býval první ze střelců v gardě dvorních
než ho stihla královská nemilost

král mu pravil důstojně tvůj trest ruším
nabízím ti místo něj odměnu
jestli skolíš obludu na mou duši
moji dceru dostaneš za ženu

pane králi co je to za odměnu
spíš dej nalejt kořalu do sudu
a tu princeznu si nech nechci ženu
však i bez ní přemůžu obludu

budeš nadosmrti hnít v kriminále
když si chlape nevezmeš princeznu
marná sláva ona je dcera krále
nato junák jak jsem řek nevezmu

zatímco se s ním král handrkoval
polobýk a polotur žral a žral
ke královu zámku se přibližoval
živou duši za sebou nenechal

tak co naplat dostal pít po libosti
a když skolil obludu roha vzal
tak ten střelec i když byl v nemilosti
králi i dvořanům lekci dal