Never more

seděl jsem za stolem a básně čet
rádio hrálo
vtom slyším ťukání na parapet
tak tiché že se mi možná jen zdálo
zastřený mužský hlas z chodníku tiše se ptal
nerad vás ruším pane básníku
ale mohli bychom na chvíli dál

v předsíni podal mi deštník a plášť
a láhev vína
jako bych někde už viděl tu tvář
byla to tvář na kterou se nezapomíná
v průvanu zhasla mi svíčka
zvenku studený vítr vál
na chodbě na dlaždičkách
za ním černý havran stál

usedl do křesla a černý pták
sedl mu v klíně
bodlo mě u srdce když spatřil můj zrak
že z podešví mu trčí koňské žíně
tak nás tu máte jak jste si přál
na lampu padl stín
přes psací stůl když mi vizitku dal
firma Ďábel a Syn

v tolika nocích a v tolika dnech
jsem ho vzýval 

volal ho na pomoc když docházel dech
a teď jsem se mu z očí v oči díval
cítil jsem konopnou smyčku
jak mi svírá krk
když ze záňadří vytáhl ceduličku
a dlouhý husí brk

za kapku krve tě zahrnu vším
co budeš žádat
vidět to co jiní nevidí tě naučím
a slova k slovům v písně skládat
co za to žádáš ptal jsem se ptal
jsem jen nuzný tvor
a havran v rohu zakrákal
never more

na dlani zaschlou kapku krve mám
a tma je v sále
když přijdou lijáky tak bolí ten šrám
a ono podívej se z okna prší stále
nešťastně šťastný v půlce života
kymácející se vor
a havran na rameni skřehotá
never more
never more
never more
never more