Rodinné ticho

co umím to umím dík svému tátovi
táta už není tu už se to nedoví

už nikdy nepřečte tuhletu básničku
kterou tu slepuji slovíčko k slovíčku

nad plátnem od pana malíře Kotíka
s myšlenkou na to jak čas kvapem utíká

před chvílí byly tři už bije pátá
kde jsou ti z obrázku a kde je táta

housle měl na skříni a vždycky v neděli
sundal je se slovy teď přijde Grappelli

kámoši ze dvora hltali Maye
já šťasten poslouchal co táta hraje

koupil mi Kytici od K J Erbena
vzpomínám jak malá byla v ní písmena

tak jsem ji četl a bylo mi deset
bál jsem se vodníka a duchů v lese

a slova spojena tichem a rýmy
navěky staly se spojenci mými

vím píšu od věci na vaši otázku
kam jsem se zatoulal to ten kluk z obrázku

nějak mi připomněl že ač se stydíme
ty kdo už nejsou tu navěky slyšíme

jak hrají na housle v dálce a matně
všichni se sejdeme na jednom plátně