Pochyby

čemu je možno ještě věřit v tomhle kraji
kde přátelé se sobě vyhýbají zdálky
a staří nepřátelé na housličky hrají
vítězné písně z velké knoflíkové války

kdo a co ještě může urazit tě v zemi
pozurážených páteří a šíjí
kde ti kdo včera byli hluchoněmí
dnes recitují novou poezii

po čem je možno ještě toužit v tomhle státě
kam poslat prosby se včerejším datem
fatamorgána je úsměv na plakátě
a studny v oázách jsou zaneseny zlatem

kým začít pohrdat a koho nenávidět
když víš že nenávist je rodnou sestrou zloby
dívat se za sebe a za slabost se stydět
a vzývat sílu která slabostí je doby

čím oslovit lze nafoukané skety
pro něž je slovo zbožím do butiku
o chóru sní mé rozechvělé rety
internované v parlamentu zvyku

kdo bude popravený ze svatebních hostí
že svatba skončila a muž svou ženu plení
a farář samozvanec v rámci budoucnosti
na dvorku rozprodává keksy rozhřešení

komu dát lásku trn i vůni růže
když všichni kolem milují tak teskně 

že jizvy víry jsou jen jizvy kůže
a kapka krve na trávě se leskne

co zradit po Moskvě co zradit po Mnichovu
když zrádci proradně už sami křičí zrada
a v kutnohorských dolech zlatých kovů
z průseků ztrouchnivělých hluchá hlína padá

jak věřit v národ a jak v jeho duši čistou
když na vlajkách jsou axiómy víry
vyšité vetchou nití stříbrolistou
půjčenou nápovědou z divadelní šmíry

a koho vynést na piedestál dějin
kam tolik hlupců už bylo vyneseno
nechybí bronzu pro ty kteří chtějí
na soklech vyrýt svoje malé jméno

jak v tichu žít když uši drtí rámus
a mrtví tančí v muzeálním revue
zpívat bych měl Te Deum laudamus
a mlčím neboť nevím nevím nevím

jak v tichu žít když uši drtí rámus
a mrtví tančí v muzeálním revue
zpívat bych měl Te Deum laudamus
a mlčím neboť nevím
nevím
nevím