Pro malou Lenku
jak mi tak docházejí síly
já pod jazykem cítím síru
víru
ztrácím v sebe víru
a to mě míchá
minomety reflektorů střílí
jsem malým terčem na bitevním poli
kdekdo mě skolí
a to mě bolí
u srdce píchá
rána jsou smutnější než večer
z rozbitého nosu krev mi teče
na čísle padesát šest jedna nula devět
nikdo to nebere
rána jsou smutnější než večer
na hrachu klečet klečet klečet
opustil mě můj děd Vševěd
a zas je úterek
jak se ti vede
no někdy fajn a někdy je to v háji
dva pozounisti z vesnické kutálky
pod okny mi hrají
tú tú tú tú tú tú tú tú tú tú
tú tú tú tú tú tú tú tú tú
tú tú tú tú tú tú tú tú tú tú
tú tú tú tú tú tú tú tú tú
jak říká kamarád Pepa
co po mně chcete slečno z první řady
vaše vnady
mě nebaví
a trošku baví
sudička moje byla slepá
když mi řekla to co mi řekla
píšou mi z pekla že prý mě zdraví
že prý mě zdraví
rána jsou smutnější než večer
z rozbitého nosu krev mi teče
na čísle padesát šest jedna nula devět
nikdo to nebere
rána jsou smutnější než večer
na hrachu klečet klečet klečet
opustil mě můj děd Vševěd
a zas je úterek
jak se ti vede
no někdy fajn a někdy je to v háji
dva pozounisti z vesnické kutálky
pod okny mi hrají
tú tú tú tú tú tú tú tú tú tú
tú tú tú tú tú tú tú tú tú
tú tú tú tú tú tú tú tú tú tú
tú tú tú tú tú tú tú tú tú
má malá Lenko co teď děláš
chápej že čtyři roky to jsou čtyři roky
a čas pádí
a já jsem tady
a ty zas jinde
až nebudu říkej žes mě měla
to pro tebe jsem skládal tyhle sloky
na hrachu klečel a hloupě brečel
a světu dával kvinde
rána jsou smutnější než večer
z rozbitého nosu krev mi teče
na čísle padesát šest jedna nula devět
nikdo to nebere
rána jsou smutnější než večer
na hrachu klečet klečet klečet
opustil mě můj děd Vševěd
a zas je úterek
jak se ti vede
no někdy fajn a někdy je to v háji
dva pozounisti z vesnické kutálky
pod okny mi hrají
tú tú tú tú tú tú tú tú tú tú
tú tú tú tú tú tú tú tú tú
tú tú tú tú tú tú tú tú tú tú
tú tú tú tú tú tú tú tú tú
tú tú tú tú tú tú tú tú tú tú
tú tú tú tú tú tú tú
tú tú tú tú tú tú tú tú tú tú
tú tú tú tú tú tú tú tú