Robinson

za dveřmi střevíce
a ve schránce psaní
vůně skořice
otisky dlaní
v mém pokoji
na mém ostrově

puštěná televize
jablko v šátku
byl tady zas mi zmizel
já mu říkám Pátku
snad se nebojíš
snad se nebojíš

jsem Robinson
jsem Robinson
jsem Robinson
dnes ráno na úsvitě píšu do notýsku
na ostrově objevil jsem stopy v písku
samota je žlutá pustá pláž
proč mi utíkáš
proč mi utíkáš
Pátku

bojím se přílivu
s večerem do pokoje 

zda zůstaneš naživu
i když stopy tvoje
moře tmy odplaví
Pátku

dávám střevíce do botníku
otvírám psaní
snad v tomhle okamžiku
očekávání
se mi objevíš
Pátku
kde jsi

já jsem Robinson
jsem Robinson
jsem Robinson
jedním dechem jedním srdcem jednou lžicí
samota mi zavoněla po skořici
do skály nožem vrývám nemizící stopu tvoji
tak pomoz mi Pátku
Pátku
Pátku
Pátku