Dezertér

stál voják na dešti
a bylo to už k ránu
stál voják na dešti
a hlídal
zbrojní sklad
stál voják stál tam sám
pršelo do kaštanů
malounko svítalo
šli ho už vystřídat

vzal voják samopal
dal do úst hlaveň tmavou
a byl ten polibek
hořký
a ledový
co mu tam na dešti
v té chvíli táhlo hlavou
od toho vojáka
nikdo se
nedoví

leží a nedýchá
liják mu ránu myje
krev bloudí země má
co s ní
nu jen ji ber

je zbytečná ta krev
i voják zbytečný je
navždycky zbytečný
navždycky
dezertér

a my tu sedíme
a soudit by se chtělo
tohle se nedělá
tak neumírá muž
jenže to promoklé
to natažené tělo
nevzbudí žádný soud
a žádná
moudrost už

kdopak mu pomohl
kdopak mu ruku podal
když v noci na pryčně seděl
a nemoh spát
tak někdy cizí jsme
lhostejní jak ta voda
a pak se na dešti
zastřelí
zastřelí
kamarád