Martina 1
v obálce džbán a květina
a list v němž ptá se Martina
jak chutná chleba
co jím když země vymetám
a proč jsem tady a ne tam
kde je mne třeba
smažím si vejce na špeku
a ač je očím do breku
ústa se smějí
když nad otázkou přemítám
proč nejsem tady ani tam
kde prý mne chtějí
smět sedět vedle Martiny
a píti suché martini
k mokrému masu
sotva bych asi uznával
to co jsem doma zpívával
za starých časů
ošlehán vichry větráků
měl bych už kolem metráku
tak jak se sluší
a kromě piva v žejdlíku
měl bych i bachor z knedlíků
a tučnou duši
ač je to
jenom dvě stě kilometrů
nebo ještě blíže
a zbývá už jen duše k proclení
na politickém barometru setrvalá níže
a dokud trvá svět se nezmění
kdybych měl zajet k Martině
snad bych pak dělal v Martině
holoubky míru
nebo bych bydlel v Záluží
a doma z vody z kaluží
vyráběl síru
a snad bych věru na to dbal
a chodil řváti na fotbal
to kvůli hlasu
v putyce zpíval s čundráky
a rumem léčil mindráky
z absence pasu
kdybych chtěl líbat Martinu
dal bych svou páteř za třtinu
ohnutou větrem
trávil bych život schůzemi
a večer brblal v přízemí
nad Černým Petrem
nosil bych hesla v zástupu
a třeba stavěl chalupu
a kradl cihly
koupil bych láhev stoličné
a z jedné sklínky hořčičné
bychom si přihli
ač je to
jenom dvě stě kilometrů
nebo ještě blíže
a zbývá už jen duše k proclení
na politickém barometru setrvalá níže
a dokud trvá nic se nezmění
kdybych chtěl mluvit s Martinou
plet bych si bukvy s latinou
a knutu s žezlem
měnil bych pravdu ve lhaní
v častušku hudbu varhaní
plet dobro se zlem
dbal místo snění konzumu
nabádal děti k rozumu
z prospěchu podlý
žil pěkně vprostřed ohrady
a zdobil okna výklady
a vzýval modly
snad moh bych najít v Martině
přítele ve zlé hodině
kdy člověk zoufá
jenž uspí v stínu borovic
a ví že chlap chce skoro víc
nežli si troufá
obalí trny sametem
v náruči skryje před světem
horečku zchladí
má cit i rozum člověčí
a dá ti pocit bezpečí
když všichni zradí
ač je to
jenom dvě stě kilometrů
a nebo ještě blíže
a zbývá už jen duše k proclení
na politickém barometru setrvalá níže
a dokud trvá nic se nezmění
svět dává nerad Martino
zadarmo nebo lacino
však poznáš s lety
že čas i kámen rozhlodá
a poušť když jednou zřídlo dá
rozkvetou květy
ač svět mne steskem obklopí
dám si tvou kytku do klopy
jak kážou mravy
po vzoru starých Habánů
připiji vínem ze džbánu
na tvoje zdraví
ač je to
jenom dvě stě kilometrů
a nebo ještě blíže
a zbývá už jen duše k proclení
na politickém barometru setrvalá níže
a dokud trvá nic se nezmění
ač je to
jenom dvě stě kilometrů
a možná ještě blíže
a zbývá už jen duše k proclení
na politickém barometru setrvalá níže
a dokud trvá nic se nezmění