U nás dvou ne

jsou neděle kdy děti spí
a zvony z města vyzvání
a žena vaří kávu
holuby zobají pár zrn
a dům je světla pln
muž seká trávu
jsou neděle kdy unavený posel boží
na práh křídla složí
u nás dvou ne
u nás dvou ne

mh mh mh
hm mh mh mh
mh mh mh

šel jsem ti naproti až tam
kde v rákosí se skrýval trám
kde se kachny prali
nohy mi zapadali hloub
až nevěděl jsem kam bych stoup
a proč mě srdce pálí
převozník uschlý jako listopad
a hořký jako říjen
řekl mi jen

né
vy dva né
né
vy dva né

mh mh mh
mh hm
hm hm hm

prašivý pes ten se má líp
ten že má aspoň zbytky ryb
a vodu z louží
co já co já jen lůžko z trav
a husí brka na pozdrav
že tolik toužím
dnes v noci budou lásky spát pod jedním nebem
tak blízko sebe
jen my dva ne
jen my dva ne

mh mh mh mh mh
mh mh
mh mh mh
jen my dva ne