Zlo sedí v rohu pokoje

zlo sedí v rohu pokoje
v křesle před televizí
a nikdo neví kdo to je
domácí nebo cizí
v haleně konstábla
listuje našimi alby
postava vyzáblá
jak z El Grecovy malby

jsme to my anebo to nejsme my
na fotkách z dovolené
jsme to my anebo to nejsme my
ty tváře opálené
jsme to my anebo to nejsme my
je to trošku rozmazané
jsme to my anebo to nejsme my
pane

zlo sedí v koutě v příšeří
v klíně si žmoulá dlaně
a hostitelka k večeři
dává svíčkovou na smetaně
on jenom olízne prst 

a pak se shýbne k zemi
štěněti pohladí srst
a kávu sladí třemi

jsme to my anebo to nejsme my
na fotkách z dovolené
jsme to my anebo to nejsme my
ty tváře opálené
jsme to my anebo to nejsme my
je to trošku rozmazané
jsme to my anebo to nejsme my
pane

zlo mlčí v rohu pokoje
a paní víno nese
ptá se ho zda je spokojen
a on jen usměje se
připije na zdraví
za okny měsíc vyjde
náhle se všechno zastaví
a pak to přijde